Steven Seagal

Groove Window #3

Jako dítě jsem měl Steveho filmy rád a vadilo mi, že jsou čím dál horší. Ale od té doby, co vím proč, mi to už tak nevadí…

Steven Seagal sám to v rozhovorech vysvětluje – muzika a hudební vystoupení pro něj v tuto chvíli znamenají víc než herectví, a tak se v posledních letech stále častěji věnuje jim. Ono, pokud jste ho někdy v poslední době viděli, není se čemu divit – postavou spíše připomíná ovčí babičku, než akčního hrdinu, i když ve výslužbě. Ale co na tom, když je sám spokojen.

Pět let pracoval na kompilaci svých písní, pět let spolupracoval s nejrůznějšími lidmi z hudební branže, aby svoje skladby vypiplal do krásy. Ne to nemělo být žádné Stevenovo debutové album zahajující jeho hudební kariéru. Chtěl si jen splnit sen – sen vydat CD s vlastní hudbou, kdekoliv na světě, kde mu to umožní. A vydat ho tak, aby si ho stihla poslechnout máma. A tak po těch pěti letech příprav, v roce 2004 vychází ve Francii CD Songs From The Crystal Cave, pod kterým je podepsán Steven Seagal – autor písní, zpěvák a kytarista. Kdo by ale čekal od upadající hvězdy akčního žánru nějaké hloupé krákání podobné pokusům jiných hereckých "hvězd" Hollywoodu, šeredně by se, stejně jako tenkrát já sám, mýlil. Songs From The Crystal Cave je kolekcí písní inspirovaných různou hudbou, kulturami i lidmi – hudebníky na albu spolupracujícími. A to nejde jen o sólo na foukací harmoniku hostujícího Steveiho Wondera, ale i o výpomoce Patricka George Barretta, Shauna Fishera či Lady Saw - ať již s produkcí či i jinde. CD se prodávalo dobře a nejenom z důvodu, že takovou raritku chtěl mít doma kde kdo – i hudební kritiky mělo dobré a roku následujícího se dočkalo své "americké" verze s bonusovou skladbou k tomu. A Steven musel mít radost, velkou radost, protože s kapelou Thunderbox začal pracovat na novém titulu…

Mojo Priest, tak se jmenuje jeho loňská novinka, už není zdaleka tak multižánrové jako jeho předchůdce, naopak – všech třináct skladeb spojuje žánr blues mnohdy až řemeslně opisovaný od jiných velikánů (ve spojení se Seagalovým hlasem je nejmarkantnější srovnání s Chrisem Rea). Steven mu říká delta-blues. Odklon od hudebně i producentsky zkušenějších "kamarádů" a usídlení se u "svého" oblíbeného žánru sice neprospěl co do kvality, ale na druhou stranu se již za nikoho neschovává a ukazuje, co zvládne vyprodukovat sám. Nejzajímavější ale bude fakt, co bude následovat teď. Pokud totiž bude linie udržována, pak může svou hudbou brzy posluchače omrzet. Je tu nicméně malá naděje, že by mohl přejít na větší pecky, a ty mu opravdu sedí (viz video níže!) – to by mne pak snad i mrzel fakt, že svůj loňský zářijový koncert v Bratislavě zrušil bez udání důvodů a k nám do ČR se během svého nabitého letošního turné bohužel taky nechystá (přitom lidí, co ho u nás chtějí vidět naživo není málo)…

Steven Seagal & Thunderbox
Pepe’s On the River in Mission, TX
10.06.2006.
Girl It`s Alright – music video

Příště: John Larkin