Sato-San To

Český trh je pro ně malý

Před více jak půlrokem narozený a tajemně nazvaný projekt Sato-San To spojuje dva mladé, ovšem nikoliv nezkušené muzikanty, Oskara Töröka (trumpeta) a Tomáše Heriana (bicí, loops, samplers). Pokud vám tato jména něco říkají, není se čemu divit.

 Oba totiž mají za sebou pěknou řádku projektů a v některých působí dodnes. Spojuje je podobné přemýšlení o hudbě a cesta v hudební kariéře, ale také dlouholeté přátelství. Svůj projekt stylově zakotvují mezi elektronickým jazzem, junglem a drum’n’bass s melodickými útržky z world music. První svěží vítr do zatuchlé české hudební scény kluci ze Sato-San To vnesli v polovině tohoto roku s albem Skinny. To si ještě stále můžete volně stáhnout na jejich stránkách.

A další hudební vichr roztočí co nevidět. Připravují totiž album další, na kterém bude plno nových nápadů. Navíc Oskar od října nastupuje na Jazzovou Akademii v polských Katovicích (do třídy k výbornému trumpetistovi Piotrovi Wojtasikovi), takže o další inovace nebude nouze.
Mít oba dva pohromadě mimo koncertní večery je nemožné. Jejich vytíženost jim kvalitně zaplňuje diáře, a tak jsem se s každým sešla zvlášť. Obě dvě setkání byly zážitkem. Jeden vám u sebe uvaří guláš po mexicku a druhý vám hravě na pražské Letné předvede, jak se dávají nohy za hlavu. A po přečtení rozhovoru přijdete nejen na to, který byl který…

Oba dva působíte v dalších kapelách, takže se nedá říct, že máte o práci nouzi. S jakým původním záměrem jste projekt Sato-San To spolu vlastně zakládali?
Oskar Török: Práce není určitě nikdy dost. Proto když mi minulý rok zavolal Vašek Vraný, můj kamarád, který se nyní o nás stará, že by chtěl vytvořit nu-jazzový projekt, byl jsem rád, že budu mít důvod věnovat se tomuhle druhu hudby.
Tomáš Herian: Já jsem s Oskarem spolupracoval už předtím, měli jsem už spolu nějaké hudební aktivity za sebou, takže jsem se ničemu nebránil. Naše vize se v této oblasti naštěstí prolnuly a myslím, že to funguje.

Sato-San To vzniklo na počátku tohoto roku, vydali jste první album, koncertujete a teď chystáte album další.  Čekali jste, že vaše spolupráce nebude jen sezónní?
Oskar: Nám se projekt to líbí. Není důvod končit, spíš naopak.

Sato-San To pravděpodobně něco znamená, prozradíte co?
Tomáš: Jednou náš kamarád Ulf, který se učí japonsky, pořád dokola opakoval různé výrazy. Oskara jeden z nich chytl a ten nejjednodušší si zapamatoval a vybral jako název pro kapelu. Znamená to „s panem Sato“.

A má to nějaký vztah k tomu, co děláte?
Oskar: Určitě! Jako všechno kolem nás, co nás ovlivňuje.

Oskare, máš jako trumpetista nějaký vzor, který tě „vychovával“? Většinou se trumpetisté odkazují na Milese Davise, Erica Truffaze…
Oskar: Nikdy sem si neujížděl na ryze trumpetovém hraní, protože mě baví hudba jako taková. Davis i Truffaz patří samozřejmě ke trumpetové špičce, vážím si jich. Ještě bych mohl přidat Wyntna Marsalise, Kennyho Wheelera, Dona Cherryho, dál samozřejmě Clifforda Browna, Freddiho Hubbarda. Mohl bych pokračovat ještě dlouho. Stačí si do googlu napsat heslo „trumpeta“.

Na tvé webové stránce myspace, Tomáši, máš uvedené osobnosti, které tě v hudbě ovlivnili. Zaujalo mě pořadí: Miles Davis, Igor Stravinskij, Abba, Led Zeppelin, Ludwig van Beethoven… V čem tě například ovlivnil Stravinskij a Beethoven?
Tomáš: Stravinského zbožňuju! Na konzervatoři jsem absolvoval analýzu Svěcení jara a ovlivnilo mě jeho pojetí rytmu, expresivita, barva, žestě, různé polytonality… Tohle všechno mám taky ve svém sólovém projektu Drama Jacqua. Beethoven má perfektní vystavěné skladby, hlavně klavírní sonáty. A jeho smyčcové kvartety tak trochu vykrádám taky (smích). Milese Davise uvádím na první místě proto, že je to základ elektroniky. On začal s d’n‘b již v 60. letech, na albu Bitches Brew jsou hodně náznaky jungle. Četl jsem o něm taky biografii, to mě taky hodně inspirovalo.

Kdy jsi se vlastně začal o breakbeaty, jungle a d’n’b zajímat?
Tomáš: Možná se budeš divit, ale já jsem původně vyrůstal na metalu. Pak jsem začal hulit marihuanu (smích). Zároveň jsem začal cvičit jógu, takže metal po nějaké době skončil a zastoupil ho jazz. Já pocházím z Bíliny u Teplic, tam jsem měl kamarády, kteří se elektronikou zabývali. To byl první impulz, který mě znatelně ovlivnil. Do té doby byl pro mě jungle podřadný. Ale v těch osmnácti devatenácti mě jungle a d’n’b chytl a drží dodnes.

Oba hrajete ještě v dalších kapelách, kde vás je víc. V Sato-San To hrajete jen dva, popřípadě tři, s Jaromírem Honzákem. Cítíte nějaký rozdíl při koncertech? Je to třeba větší zodpovědnost za hudební produkci?
Oskar: Zodpovědnost, i když to bude ode mne znít nevěrohodně, cítím vždy, bez ohledu na složení kapely nebo styl hudby.

V současné době pracujete na další desce. Už víte, co na ní bude? V čem se bude lišit od té předchozí?
Oskar: Spolupracujeme nově s Jaromírem Honzákem a jako host se možná na nové nahrávce objeví i saxofonista Ondřej Štveráček.
Tomáš: Užíváme nové technologie, než jak tomu bylo doposud. Původně to bylo totiž tak, že se v programu připravila stopa, která byla neměnná a ta se pustila při hraní. Do toho jsme hráli, k tomu nějaké efekty na trubku a jinak nic víc tam nebylo. Teď používám jiný program, Ableton, který je právě stavěný pro živé hraní. Největší změnou je to, že můžeme měnit formu v průběhu hraní. Já můžu vlastně ovlivňovat výsledný zvuk v počítači v reakci na to, co hrajeme a naopak.

Jak skladby komponujete, nebo jaký postup při rození skladeb převládá? Kdo má v této oblasti hlavní slovo?
Oskar: Většinou každý sám doma, přičemž hlavní slovo má vždycky nápad.
Tomáš: My se vždycky strašně zhulíme (smích). Teda u alba Skinny to tak bylo. Teď Oskar přinesl nějaké své staré věci, který mi připadají dost zajímavý, jsou víc jazzové, už to není tak syrová elektronika.

Od listopadu byste měli vyrazit na miniturné s tibetskou zpěvačkou Yungechen Lhamo. Vaše hudba a vokální složka, abych se přiznala, nedokážu si to představit. Jakým způsobem budete hlas Yungechen Lhamo zakomponovávat do hudby? Bude to velká změna, než jak jsme z vašich koncertů zvyklí?
Oskar: Bude to něco úplně jiného, než jsme zvyklí s Tomášem dělat. Taky si to zatím neumím představit.
Tomáš: Já si to představuju tak, že budeme používat určitě elektroniku, větší práce s perkusemi. Nebyly by to klasické beaty, jungle, ale opravdu jen takový jemný „smrad“, perkusní a jungleové struktury a Oskarova trumpeta. A do toho všeho hlas Yungchen Lhamo. To bychom mohli nahrát a mohli by být z toho nějaké peníze, abych si mohl konečně koupit nějakej výbornej komp (smích).

První album Skinny bylo a je stále ještě volně k dispozici ke stažení na vašich stránkách. Proč jste se rozhodli ho produkovat tímto způsobem?
Oskar: Aby si nás každý mohl poslechnout, aniž by přitom porušoval zákony této země.
Tomáš: Tak hlavním důvodem byly určitě peníze. Nezávislá kultura se podporuje velice špatně. Být nezávislým umělcem je otročina v těchto zemích. My jsme zvolili tuhle formu produkce  hlavně proto, že tady není nikdo, kdo by to uvedl na trh. A hlavně trh by to ani nepřijal. V Čechách je trh hrozně malý. Třeba v Německu je situace úplně jiná. Což je škoda. A naopak další desku bychom chtěli udělat jako artefakt v limitované edici. Nápad se nám rodí a pomalu rýsuje. Ale určitě ho zase poskytneme volně na internetu.  

Žánrové zařazení Sato-San To je dost široké, to se určitě i odráží na struktuře posluchačů. Máš představu, kdo tvoří většinu na koncertech? Jsou to spíše vyznavači jungle, d’n’b, jazzu…?
Tomáš: Spíš to jsou muzikanti, protože svým způsobem je to něco nového na naší scéně.
Oskar: Nebo jsou to třeba i vyznavači buddhismu.

Díky za rozhovor.

Více o Sato-San To:
www.ejazz.cz/satosanto.html
www.myspace.com/satosantocz
www.bandzone.cz/satosanto

Veronika Vlachová