Jak jsme byli na zkušenou…

…v Londýně, severním Greenwichi, O2 Areně…

…a na Princovi především!

Snad úplně každý, kdo se v dnešní době pokouší sepsat do nějaké míry pro čtenáře objektivní review z koncertu Prince má před sebou velice těžký úkol. Vzhledem k tomu, co tento člověk za svůj život udělal a do kolika hudebních žánrů se na svých cestách vydal je téměř nemožné, aby všechny fanoušky, které při těchto výletech nasbíral, uspokojil během 2 hodin na jednom koncertu. A vzhledem k tomu, že není dopředu dáno, jaký bude zrovna ten koncert (z oněch jednadvaceti v Londýně nyní konaných), na něž se vydáte právě VY, je potřeba při čtení takového článku mít na mysli, že jeden z jeho dalších koncertů už může mít zcela jiný průběh i jinou atmosféru. V tomto případě tedy není možné přemýšlet za celou masu lidí a vystihnout co nejlépe dojem z předvedeného výkonu, ale spíše co nejlépe vystihnout náhled svůj.

Pak je také dobré vědět, v jakém stavu se na onom koncertě člověk objeví – přece jen neustálá nervozita před odjezdem, zda člověk má všechno, co s sebou má mít a udělal vše, co udělat měl, není nejlepší předkoncertní přípravou. Nicméně i přes to všechno jsem se 7.8.2007 kolem 19:30 ocital v sedačce O2 Areny sledujíce Grupo Fantasmo, tedy onoho dne Princovu "předkapelu" a uvědomujíce si, co mne vlastně té noci teprve čeká. Ostatně – má očekávání stran koncertu nijak veliká nebyla – vzhledem k tomu, že bych daleko radši uvítal show, jakou Prince předváděl v letech 2001-2003, tedy jazzem nasáklou atmosféru spíše, než show a lá pozdější Musicology tour. Ale lepší to, než nic. A dobře si připravit svá očekávání – to je většinou důležitý krok pro to, nebýt v zápětí poté zklamán.

Toho dne si dal mistr i se svou kapelou načas a nezačal koncert kolem půl deváté, narozdíl od předchozích tří již odehraných show, ale až v době těsně před devátou hodinou – vzhledem k stále přicházejícím lidem to bylo rozhodnutí rozumné. Přece jen – začínat koncert akustickým setem s kytarou znamená i větší nároky na klid v obecenstvu, což neustále přicházející diváci nejsou schopni ani při nejlepší vůli 100% udržet. Až později jsem pochopil, že v tomto duchu ohleduplnosti k potřebám průměrného diváka se ponese celý koncert. Během 2 a čtvrt hodiny jsme tak zažily jak chvíle tančících a zpívajících davů při rychlejších hitových písní, tak i poloprázdný sál zrovna nečůrajících či pivo si nekupujících pozornějších posluchačů. Vyjímkou byl pak právě jen onen začátek koncertu, kdy asi málokdo, po na obrazovkám proběhlé D.M.S.R. natočené v americkém Houstonu při Musicology tour čekal pomalejší rozjezd, což bylo demonstrováno okamžitým dlouhotrvajícím potleskem (a křikem) vestoje, to když se Prince poprvé objevil na pódiu z prostoru pod ním za prvních tónů Little Red Corvette.

Celý akustický set byl příjemně dlouhý a zakončen plnou verzí mé oblíbené Sometimes It Snows In April. Pak už v plné síle celé NPG pokračoval zajímavě sestavený setlist – v takovémto pořadí Prince své písně za posledních několik let nehrál, ale vzhledem k tomu, že od něj se dá čekaj jakékoliv překvapení (včetně včera openingové plné verze 1999, kterou tvrdil v roce 1999, že ji již hrát nikdy nebude). Tím byli i lidé vytažení na pódium, kteří na něm tentokrát nestrávili jednu skladbu, ale rovnou skoro celý cca půlhodinový set.

Jedno z přání, která jsem měl před tím, než jsem na Prince vůbec vyrazil bylo vidět ho hrát na co nejvíce nástrojů a především pak vidět ho hrát na basovou kytaru, protože, ač na ní na koncertech hraje vyjímečně, mám velice rád jeho styl. A právě na tomto místě koncertu se mé přání stalo skutečností – Prince si kytaru zaměnil za basovou a začal úvod ke skladbě Ricka Jamese Give It 2 Me. Umínil si ale, že skladbu s ním bude zpívat celá O2 Arena a když se tak nestalo, s ironií sobě vlastní poznamenal něco ve smyslu "…aha, vy jste vlastně přišli na moje písničky. Píseň tedy přerušil, basovku odložil a jal se hrát pro změnu cover Dona Cherryho Play The Funky Music. V tu chvíli k němu přistoupil jeden z tančících diváků z pódia a o čem si povídali za chvíli bylo jasné celé O2 Areně. Dotyčný mladík obstojně odzpíval celou píseň za doprovodu Prince na kytaru a celé NPG – i takové věci se dějí…

To jsme se ocitli v polovině rozjeté show a v sále v tu chvíli zůstal pouze Renato Neto za klávesami a Maceo Parker za saxofonem. Modří už vědí, že nadešla chvíle zahrát What A Wonderful World s klávesovým podkladem a sóly pro saxofon. To poslední s cca 40ti sekundovým drženým tónem vyprovokovalo i samotného Prince, aby přispěchal s ručníkem k Maceovi a osušil mu zarudlé spocené čelo. Následnou krátkou pauzu vyplnil Prince převlečením svého oděvu, aby se za nově přistaveným piánem objevil "jako nový". Aby ne, když následovala skladba Something Here On Earth z jeho aktuálního alba Planet Earth, tentokrát provedená bez kapely pouze s vlastním klávesovým doprovodem v podobném stylu a atmosféře, jakou má jeho ryze pianové album One Nite Alone. Následný set se již seskládal z úryvků písní z dob nedávno i dávno minulých – to když celý sál zpíval I Wanna Be Your Lover.

To už se blížil závěr show, kde doteď nezahraná Purple Rain našla svoje místo, jakožto poslední skladba regulérního setlistu – poprvé a naposledy jsme díky ní mohli na vlastní oči vidět purpurovou kytaru Schecter ve tvaru Symbolu v akci. Následné první přídavkové kolo patřilo klasickým Princovým kytarovým hitům a v tom okamžiku jsem si uvědomil, jak moc velký hitový poteciál se v Guitar skrývá – perfektně zapadla do oné sestavy a jasně ukázala, kdo je tady pánem kytary. Druhý a definitivní přídavek, na nějž se Prince opět převlékl, byl již společně se skupinou Grupo Fantasmo a znamenal definitivní závěr celé show. Get On The Boat s 9ti člennou dechovou sekcí včetně sólujícího Macea Parkera – to je závěr jak má být. To si pomyslela i většina diváků, neboť po ní sál počala opouštět a ovace tak rychle opadly. My jsme se nechali přesvědčit až hlasovým upozorněním, že toto byl OPRAVDU definitivní konec.

S pocitem konce a zároveň nejistoty, zda na afterparty Prince dorazí, jsme se vrhly z haly rovnou do víru obchůdků obklopujících halu doufajíce v něco k snědku a netušíce, že to nejlepší nás teprve čeká.

Fronta lidí čekajících před sálem IndigO2 byla dlouhá cca 500m, když jsem se rozhodl do ní zařadit. To bylo něco málo před půlnocí. Naštěstí proces vpouštění byl velice rychlý a sál velice dobře zařízený a tak nebylo těžké si i přes výše řečené najít velice dobré poslechové místo hned před zvukařem. A nutno dodat, že o podobném kvalitním zvuku si většina sálů u nás může nechat jen zdát! DJ, jenž pouštěl hudbu před a po aftershow, nenechal nikoho na pochybách na jakéže toakci jsme se ocitly a jak již bylo naznačeno – zvuku některých známých skladeb se nedalo odolat. Již od začátku tak taneční parket dostál svého jména a prakticky po celý večer se zde opravdu vydatně tančilo. V tu dobu se na pódiu připravovala technika, jež dala na první pohled tušit dvě věci – hrát budou Grupo Fantasmo (seskupení a umístění nástrojů tomu napovídalo) a je tu jistá naděje, že nebudou hrát sami (Princova kytara v levém rohu a Cořiny bicí v levém zadním rohu, jež si sama přišla nazvučit tomu napovídali) – rovněž členové NPG se volně pohybovali po klubu a tak se mohl dát Matěj Ruppert do řeči s Morrisem Heyesem a předat mu Opičí Objekty Touhy.

Po necelé hodině čekání dle předpokladů nastoupila skupina Grupo Fantasmo na pódium a rozjela svou latino-pop-funkovou show. Lidé byli kupodivu docela dost vřelí a ani se nesnažili snadno porušitelný zákaz fotografování opravdu porušit. To se změnilo až při závěru skladby Chocolate, do kterého náhle přišel Prince a za ním i zbytek NPG, aby na pódiu udělal(i) (ne)pořádek. Následující čtvrt hodinu, kdy všech téměř 20 hudebníků jamovalo a pod vedením Prince sólovalo nejenže pro mne dalo vzpomenout nedávného trojkoaličního JAMu na Sázavafestu, ale i poslalo aftershow do úplně jiných dimenzí. A to včetně chvíle, kdy stejně jako za bicími v Kácově, jež vystřídalo několik normálně nehrajících bubeníků (Roman Holý, Oto Klempíř, Dan Bárta), při tomto jamu usedl za bicí Prince. A i poté, kdy spolu s NPG při posledních tónech skladby opouštěli jeviště a režiji zase převzali Grupo Fantasmo, jež odehráli další 2-3 skladby, bychom asi z klubu odcházeli spokojeni nad předvedeným výkonem – vždyť i čas trvání aftershow v porovnání s těmi, jež této předcházeli, tak kolem té hodiny a půl vycházel.

O co větší překvapení tak bylo, že za tónů slavné skladby bandu Tita Puenta Oye Como Va nastoupil Prince s kytarou opět před Grupo Fantasmo a na motiv Santanovy úpravy této skladby vydržel cca 10 minut jamovat. Závěr vskutku famózní a pompézní…

…kdyby se ale jednalo o závěr. Jenže ono ne. Už následná instrumentálně zahraná skladba I Like It There se sbory, tedy publikem samotným, dali tušit, že this is gonna b long night. Následujících 40 minut již nebylo určených onomu průměrnému Princovu divákovi, jenž opustil komplex O2 po hlavní show. Téměř nezáleží na tom, jakou hudební látku si Prince vybral k tomu, aby předvedl, co se taky dá na jevišti předvést, když umíte zvládnout svoje nástroje a ukočírovat bandu lidí, co to umí taktéž. Velice těžko na tomto místě popsat nepopsatelné – to lze jedině prožít na vlastní kůži.

Na přídavek ještě přišli Grupo Fantasmo a po nich již zmíněný DJ. A my si ve čtvrt na čtyři mohli jen suše konstatovat, že takovouhle 2 a půl hodinovou aftershow jsme si snad ani nezasloužili.

Na tomto místě již jen několikero poznámek a postřehů na závěr – silně doporučuji, chcete-li se Prince na Aftershow dočkat a to nejen na jednu píseň a zároveň – chystáte-li se do Londýna – jeďte na úterní/středeční show (prostě ty, kdy má potom dva dny volna). Tam je jistota největší, že přijde (včera jamoval na afterparty 2 hodiny po hodinovém setu Beverly Knight a pak ještě jamovali spolu – prý zatím nejlepší aftershow hned po té, co jsme zažili my . Na obličeji to nepoznáte, ale na jeho tanečních kreacích je již vidět, že přecijen má svůj věk – už to není, co to bývalo a někdy to až působí směšně. To třeba působilo ve chvíli, kdy si na pódiu dělal srandu z jedné tanečnice a opakoval pohyby po ní. Na 3121.com psali, že se hala IndigO2 změní na dva měsíce na klub 3121 – v praxi to znamená, že máte vedle pódia dva bílé polistirenové nápisy 3121 a u toho končí – to je na Prince, jenž vždy dbal na výzdobu, celkem pozoruhodné zjištění. Stejné "podcenění situace" se týký propagačních předmětů – nečekejte žádné zázraky – trika nic moc, tourbook k The Earth Tour za tu cenu nic moc, a pak akorát klasiky typu earingů a přívěšků Symbolů.

Playlist

00. Intro Houston video DMSR

Acoustic set
01. Little Red Corvette
02. Raspberry Beret
03. I Could Never Take The Place Of Your Man
04. Alphabet St.
05. Sometimes It Snows In April

Full band:
06. Cream
07. U Got The Look
08. Musicology
09. "Maceo blow your horn"
10. Freaks On This Side
11. "Funky london"
12. Pass The Peas
13. Give It 2 Me (Rick James cover)
14. Play That Funky Music (Don Cherry cover)
15. I Feel For You
15. Controversy (feat. Housequake)
16. Wonderful World

Piano set:
17. Somewhere Here On Earth
18. Diamonds & Pearls
19. The Beautiful Ones
20. How Come U Don’t Call Me Anymore ?
21. Condition Of The Heart
22. Do Me Baby
23. I Wanna Be Your Lover

Full band:
24. If I Was Your Girlfriend
25. Black Sweat
26. Kiss
27. Purple Rain

Encore 1:
28. Let’s Go Crazy
29. Take Me With You
30. Guitar

Encore 2:
31. Get On The Boat

Aftershow: Grupo Fantasma feat. Prince
Ley Li Ley Li (audience chant)
Chocolate
Slower groove
It takes 2
Soul Vaccination
Oye Como Va
I Like It There
Stratus
Superstition
Outta Space
Higher Ground
Tell Me Something Good (Marva)
? (Marva)
Thank You (For Lettingmebemyselfagain)
Grupo Fantasma outro

New Power Generation pro tento den (7.8.2007)

Cora C. Dunham – Bicí
Josh Dunham – Basová kytara
Renato Neto – Klávesy
Morris Hayes – Klávesy
Maceo Parker – Saxofon
Greg Boyer – Trombón
Mike Phillips – Saxofon
Lee Hogans – Trumpeta
Marva King – Vokály
The Twinz – Vokály/Tance

Zdroje : HouseQuake, RedHeadův blog, The Royal Hub, a další…
Foto : Jan Tihelka a HouseQuake.com

videa očekávejte po 3.9.2007!

fotogalerie 1

fotogalerie 2

fotogalerie 3