IDO

Allez, allez!

自治操縦装置のスイッチ!

Myšlenku založit si kapelu/projekt a mít od začátku zaručenou alespoň základní jednoduchou propagaci bez prvotních nákladů, není vždy lehké naplnit. Skupině Autopilote se to ale povedlo moc dobře. Pokud zadáte do vyhledávače Autopilote, máte jistotu, že narazí právě na tento projekt, dnes již tedy kapelu. V tom je výhoda (zřejmě) francouzského hláskování tohoto slova před tím anglickým.

Čistě rytmický a akustický projekt stojící na bicích Pavla Fajta, didgeridoo Ondry Smeykala a modulovatelnému hlasu zpěvačky Yumiko Ishijimy, mající za domovskou půdu vystoupení na rytmických sessionech typu Slet Bubeníků se pro svou studiovou nahrávku rozhodl přizvat Romana Holého do role producenta. Postupem doby se ale z Romanova působení stal mnohem silnější vliv na celou nahrávku a až s údivem lze sledovat, nakolik se mu podařilo prosadit si své v projektu někoho jiného. Tedy na albu spolupracoval nejenom producentsky, ale i autorsky a jakožto hráč na syntetyzátory, všemožná zvuková udělátka a rovněž jako vokalista.

Autopilote je projekt, postavený na tvůrčí svobodě nejenom při tvorbě skladeb, ale i při jejich následné realizaci. Dává šanci hudebníkům se „vyblbnout“, protože nejsou daná striktní pravidla pro interpretaci základního motivu jednotlivých písní. Takovouto svobodu lze na studiové nahrávce ukázat posluchači s daleko většími obtížemi, než při živém vystoupení. To si uvědomují i samotní hudebníci, a tak studiovou nahrávku prezentují spíše jako něco, co ukazuje, že tu Autopilote jsou a že se s nimi dá počítat a nikoliv jako nějaké završení jejich dosavadní tvorby. To je v zásadě velice pozitivní krok, protože jednotlivé písně na albu mají pevnější a „definitivnější“ strukturu a působí dojmem, že kapela takovouto muziku dělá odjakživa.

Album IDO je především překvapení. Přestože si mohl člověk udělat z dostupných volných nahrávek Autopilote na jejich stránkách nějakou představu o čistě na rytmice založeném duchu skladeb, album ho dokonale vyvede z těchto představ. IDO je totiž neuvěřitelně pestré a ač se na něm dají nalézt jisté dvojičky skladeb, jež lze vnímat podobně, tak rozhodně nejvíce potěší nejednotvárnost a variabilita vkladů jednotlivých hudebníků. Kapelu na živých vystoupeních kromě již zmíněných pánů a dámy doplňuje ještě baskytarista Vladimír Václavek, jenž byl dříve odpůrcem různých krabiček modulujících zvuk jeho (zapůjčené) basové kytary. Pro potřebu Autopilote mu ale nezbývalo, než tento odpor překonat, protože jinak by nedosáhl podobnosti se zvuky, jež na albu simuluje Ondřej na různé nástroje a přístroje. Zaposloucháte-li se totiž do skladeb a budete-li hledat prapůvod jednotlivých zvuků, nemůže vás nenapadnout i zvuk vytvářený běžně elektrickou či basovou kytarou. Ty ale na albu nehledejte – jak kytara, tak basové dunění je k nepoznání vyprodukováno ať už některým z původních či Ondrou designovaných a vyrobených yirdaki, tak třeba i úplnou novinkou na české hudební scéně – krabičkou facebass – originálním výrobkem australského hráče a novátora principu didgeridoo Charlieho McMahona. A do takto již pestré škály možností je přidán vokál Yumiko Ishijimy, která zvládne zazpívat jak stylem evropským, tak ryze japonským a zkušenost Romana Holého v používání roztodivných zvuků uměle vytvořených i běžně se kolem nás vyskytujících. Pavlu Fajtovi nelze než pogratulovat k jednomu z nejvariabilnějších těles u nás.

Charlie McMahon představuje své vynálezy…

Romanův vliv na CD je, alespoň pro mne, nečekaně veliký a je evidentní, s jakou pokorou se musel setkat u ostatních hudebníků, aby ten vliv byl takto patrný. Ať již vezmeme v potaz strukturu alba (otevírák Ido je průřezem celým albem, zatímco Shoooooting Star v závěru je asi nejzapamatovatelnější k popu inklinující skladba) či jeho velice příbuznou náladu s (ne)filmovým soundtrackem Crusing Bliss, vždy je za tím tu více, tu méně cítit Romanův způsob hudební tvorby. Té soudtrackové náladě dopomáhá fakt, že na albu se téměř polovinu času odehrává poklidnější atmosféra umocněná silou meditačního domorodého nástroje spolu s na jiné úrovni rozjímavého hlasu zpěvačky Yumiko. Vzhledem k tomu, že toto spojení ale neproběhlo za účelem vytvořit meditační hudbu a Ondřej Smeykal se netají tvrzeními, že se na yirdaki ještě stále nenaučil hrát, převládá po celou dobu onen většinový pocit z potřeby postavit hudbu Autopilote především na rytmickém základu.

Autopilotí IDO je spolu s koncerty, které ho umocňují a propagují, skvěle připraven na vývoz do zahraničí. A je jedno jakého. Když se energická kapela s japonskými texty má šanci prosadit u nás, za hranicemi by nemusela mít až takový problém. A pokud tento projekt (teď nemám na mysli Autopilote Pavla Fajta, ale IDO skupiny Autopilote) vznikal za i účelem dostat se s ním do zahraničí (a minimálně Roman se touhou podívat do Japonska netají), pak se povedl. Jaké jsou skutečné ambice všech zúčastněných ukáže až čas, ale domnívám se, že mimo naší republiku mohou jejich snahu ocenit daleko výrazněji, než v našem skleníku „hvězd“.

V neděli 17.2. byl Ondra Smeykal hostem v Grundfunku.
Rozhovor s ním si můžete znovu poslechnout zde:

Odkazy:
-> domovské stránky skupiny (čerstvě zaktualizované; ukázky z tvorby)
-> profil skupiny na MySpace (včetně dalších ukázek)
-> stránky Ondry Smeykala (česky; aktuální informace)
-> stránky Ondry Smeykala (anglicky, ukázky tvorby)
-> rozhovor s Ondrou Smeykalem v pořadu Kosmopolis (přímý link/Real Player)
-> stránky skupiny Papaya Paranoia (tady zpívá Yumiko)
-> stránky Charlieho McMahona (aneb co to je facebass)
-> co to je didgeridoo, yirdaky apod.? (wikipedia, anglicky)
-> český obchod s didgeridoo nástroji a informace kolem

Poděkování & omluva:
Děkuji moc Ondrovi Smeykalovi za zodpovězení mých všetečných dotazů a navedení správným směrem stran facebass. Díky!
Yumiko se omlouvám za umělé české skloňování jejího jména, jenž dost pravděpodobně není správné.

Autor fotografií: Josef Juřík (Skypy)
______________________
Poznámka pod čarou:
Někomu situaci nesledujícímu by mohlo připadat zmatečné, kdo tedy tvoří Autopilote. Booklet k albu IDO (a ani čerstvý pokus o aktualizované "nové" stránky) v tomto není moc nápomocen a zatímco u skladeb tvrdí, že autorem hudby je Autopilote + Roman Holý, na konci se dozvíme, že Autopilote jsou 4 lidé včetně Romana. Nejpřesnějšího vysvětlení jsme se asi dočkali v Noci s Andělem, kde to celé uvedl na pravou míru přímo zakladatel Pavel Fajt. V bookletu by se tak hodilo spíše než konstatování „Autopilote jsou:…“ prostší „Na nahrávání se podíleli:…“. Byla by tak jasně vymezená i role Vladimíra Václavka, jenž Autopilote doplňuje opravdu čistě jen pro potřeby turné k desce, aby nahradil duplicitu Ondrových nástrojů, stejně jako role Romana přidaného k původnímu projektu pro účely vzniku této desky a její následné prezentace. Setkáte-li se ve vzdálenějším budoucnu s vystoupením Autopilote, mohou být na pódiu třeba zase jen tři, dva, tři lidé…