George Clinton – ostravský koncert

Koncentrovaný p-funk na nabušeném turné.

Koncert zahájil Bernie malou ukázkou ze svého klávesového arsenálu.. Kdo tohoto p-funkera nezná, asi si musel říkat, co je to za týpka?!

To my už víme své, po lonském Bernieho vystoupení s Georgem ve Stuttgartu jsme si s ním povídali po koncertu, zatímco on ještě stíhal rozprávět a pohvizdovat si s nočními ptáčky. Tak tedy Bernie uvedl celý ten pestrobarevný cirkus, který po osmi letech dorazil po druhé do naší na p-funkových mapách nevyznačené země.

Ublácená směs festivalových vytrvalců a p-funkových bláznů ze širého okolí se těšila na startující show. A už se nám to trousí na pódium, dredatý kytarista nastupuje pouze v plínkách a my odlétáme na jeho zahřívacím sóle. Hned druhá skladba se vybarvila v mou oblíbenou Funkentelechy ze stejnojmenného alba. (Na obalu této desky po nás střílí komando vesmírných p-funkových jezdců růžové dávky vesmírného sirupu). Představuje se vokalistka ze starých časů Parliament / Funkadelic a podává si skladbu po svém. Konečně přichází sám papa p-funk mistr George Clinton osobně. V teplákové soupravě, jak kdyby si odskočil z vesmírného hřiště už koordinuje psychedelické allstars. Placebo Syndrom, Flash Light, Bop Gun (Endangered Species), to vše jsou skladby z již zmiňovaného alba Funketelechy z roku 1977 které překvapivě zazněly během vystoupení. Nechyběly ani hitovky Atomic Dog a Sucker z plodného období 70.let. P-funkem zkouřené soulové vokály střídaly sóla a breaky a George hlásil zásadní p-funkové slogany jako "The bigger the headache, the bigger the pill", ale publikum se se zpěvem moc nechytalo, ani když kapela chtěla pouze opakovat " I got to get over the hump". Nevadí. Nevadilo mi ani čvachtat se v sandálech bahnem a deštík mě během koncertu jen osvěžil.

Pan Clinton přivezl ukázat také své příbuzenstvo, mladou p-funkovou krev, jeho dcerka i neteř zamňoukali jako pravé p-funkové kočky. Slyšel jsem sice demo jeho neteře, které zní jak béčková odpolední nahrávka z garáže, ale jako součást p-funk allstars fungují pod Georgovým dohledem všichni skvěle. Na chvilku to okusila i zpěvačka Monkey Business Tonya Graves, bohužel zvukaři jako obvykle nestíhali sledovat svižný pohyb mnoha mikrofonů na pódiu a proto jsme Tonyu slyšeli až od půlky její premiéry s p-funk allstars. Ten samý problém ubral i sílu na vystoupení sólující houslistky, ale zvuk se přeci jen vyladil a ostravský vzduch prořízly kvákající housle, do kterých i jejich paní spolu s Georgem zpěvem vygradovaly celou skladbu.

Na pódiu bylo neustále cca deset hrajících a zpívajících lidí, ostatní se zjevovali dle nálady/programu. Pobavil mě známý kazič Sir Noise, škarohlíd v bílém kožichu s čarodějným kloboukem a velikým nosem je jednou z p-funkových figurek, která se zjevuje a kazí vystoupení. Když MC burcuje ke zpěvu a tančí, Sir Nose se krčí za ním a s prstem na ústech dělá: "pšššššt…". P-funk má v podstatě i svou mytologii, ve které se můžete orientovat například podle některých komiksových obalů alb (T.A.P.O.A.F.O.M., Some Of My Best Jokes Are Friends), podle všemožných webových p-funkových stránek, především však dle hudby, textů a hlášek všech zvířátek z cirkusu na deskách. Clintonovi kapely Parliament a Funkadelic byly ve skutečnosti desítky ujetých umělců, muzikantů především a každý měl i svůj paralelní komiksový charakter. Ze Sira Nose se vyklubal sexy frajer s vlnícím se černým tělem, hotový magnet na ženský. Vylezl na bedny, tančil a předváděl akrobatické kousky, pak si jednu pozval na pódium (i když jedna je na p-funk dost málo..) a rozdal si s ní tanec za známého refrénu "Why must I feel like that, why must I chase the cat, it´s nothing but a dog in me". "Whuf, Whuf", přidal se zezadu i štěkající George vrtící ocasem.

Mimochodem na posledním zmiňovaném albu, ze kterého zazněla v Ostravě skladba "Double Oh-Oh", hrál na basu také Doug Wimbish, jehož jménu nyní skloňujeme spolu s brněnskými Guločar. Jak je ten hudební svět malinký. K celému spektáklu by se jistě rád přidal i Roman Holý, který byl už tak ten večer nejšťastnějším člověkem na zemi, protože se k němu na klávesy během vystoupení Monkey Business přidal právě Bernie Worrell a my bychom si jistě rádi užili přistání mothershipu a slibovaný tříhodinový koncert,jenže krátce po jedenácté to kapela vygradovala solidním psychedelickým rockenrollem a
zmizela z pódia. Mohli jsme si ruce utleskat a hlasivky odrovnat, ale ani přídavek se nepekl.Turné jede na doraz, den předtím to v Bratislavě prý lehce přepískly a do Francie na další koncert cesta dlouhá. A to ještě před chvilkou vyhrožovali:"It ain´t over!" a "Ain´t no party like the p-funk party ´cause the p-funk party don´t stop!". Chlapík přede mnou skákal v kaluži bahna, cákalo to všude a najednou tipec.

Tedy nezbývá než vyhlásit: "Pozor, pozor!
Hledá se promotér, který zaplatí příští rok P-funk Allstars nikoliv na dvě, ale na pět hodina nechá všechny střádající p-funkové závisláky pořádně se nabažit psychedelických vibrací mistra Clintona.

Kompletní recenze Colours of Ostrava na Musicserver.cz

foto : Barbora Kruntová