Colours opět překonaly samy sebe

zazářil Jamie Cullum i Maceo Parker

Již osmý ročník multižánrového festivalu Colours of Ostrava, který patří k nejprestižnějším a nejoblíbenějším hudebním akcí v Česku, se letos uskutečnil ve dnech 9. a 12. července.

V programu byly zastoupeny stovky kapel, zpěváků, rapperů, poetů, muzikantů, DJů, tanečníků i herců z mnoha zemí po celém světě. Nás pochopitelně zajímala především dvě jména.

Britský bouřlivák Jamie Cullum, jemuž se díky jeho uvolněnému stylu přezdívá „Sinatra v teniskách“, i když na pódiu řádí spíše jako Mick Jagger, odehrál svůj koncert v pátek 10. července na hlavní stagi a postaral se o jednoznačný vrchol celého festivalu. Maceo Parkerovi, vůbec prvnímu domluvenému vystupujícímu na letošních Colours, připadla role finalisty tohoto ročníku. Té se zhostil s opravdovou bravurou, a tak pořadatelé i návštěvníci mohli být maximálně spokojení, a my máme pěkně o čem psát.

Velkou předností ostravského festivalu je jeho výborně zvládnutá dramaturgie a obecně spolehlivost a dochvilnost. Koncert Jamieho Culluma tak začal na minutu přesně o tři čtvrtě na deset večer. Svůj nástup pojal vskutku grandiózně; především se představil jako vynikající zpěvák i klavírista, nicméně dlužen nezůstal nic ani své pověsti šoumena. Na pódium se uvedl s lahví plzeňského v ruce, ze kterého pak soustavně upíjel, a to ať už zrovna na klavíru stál, nebo za ním seděl. Nechyběly ani cesty blíže za fanoušky, kterých se ten večer sešlo opravdu dost a ještě půl hodiny po Jamieho vystoupení stepovali u vstupu do backstage. Cullum bohužel už zřejmě jel směrem na Stodolní, kde se propil až do sobotního rána. Ale zpátky ke koncertu. Ten začal chytlavou Get Your Way ze zatím posledního alba Catching Tales, ale jak hlavní hvězda prozradila, už v listopadu se jeho repertoár dočká aktualizace. A aby nás o tom stoprocentně přesvědčil, dal do placu nový singl I’m All Over It Now, neboli píseň o tom, jaké to je, se konečně půl roku po rozchodu probudit a řict si, že být sólo je fajn. Vedle toho se prezentoval i dvěma předělávkami Rihanny, a sice jejich hitů Don’t Stop the Music a Umbrella. Jinak se hrál takový povedený průřez prakticky tvorbou, přičemž nechyběla ani pocta Králi popu v podobě zpěvu Thrilleru, při kterém se doprovázel pouze boucháním na různé části svého nástroje. Jamie se vším všudy. Bylo to úžasné.

Totéž lze v podstatě tvrdit o Maceovi a jeho mužích. Funky Fiesta posloužila jako úvodní podklad pro práci manažerky, která uvedla členy bandu včetně samotného Macea. Ten na nic nečekal a okamžitě profouknul svůj saxofon, aby se všichni přítomní mohli přesvědčit, že navzdory svému věku mu dech stále slouží a prsty mačkají přesně to, co mají. Těžko říct, kolik vlastně Maceo a spol. zahráli skladeb. Během jejich více než dvouhodinového koncertu si dali pauzu přibližně desetkrát, ale každá z jejich dlouhých koláží obsahovala tolik skladeb či alespoň jejich náznaků v podobě melodie či častěji určitého popěvku, že se to zkrátka nedá spočítat. V každém případě, Maceo Parker si během svého koncertu vzpomněl jak na Jamese Browna, tak na George Clitona, přičemž nechyběla ani již tradiční pocta Rayi Charlesovi. Zpívat se tentokrát moc nezpívalo, takže si na své přišli zvláště příznivci Parkerovy vlastní tvorby. Klasicky šlo o průřez kariérou, kdy nechyběly prověřené skladby jako Got to Getcha, To Be or Not to Be anebo What You Know About Funk?, při níž se poprvé výrazně předvedl Maceův rapující syn Corey. Příjemně mě překvapilo coloursovské publikum, které se sice už roky pyšní pověstí jednoho z nejlepších v tuzemsku, ale u Macea se ukázalo jako nadmíru vnímavé. Na Maceovu práci s tiššími pasážemi reagovalo zvýšeným zájmem, načež dle plánu vybuchlo s takovou energií, že se většího aplausu snad nikdo jiný nedočkal. Inu, kdo si počká, ten se dočká.

Na Colours jsem letos byla poprvé a musím se přiznat, že mě nadchl jak festival samotný, tak město, ve kterém se odehrával. Moravskoslezská metropole a její okolí skýtají množství zajímavých míst k navštívení a rozhodně se člověk nemusí potýkat s nudou, pokud jeho koncerty ještě nezačaly. Co se týče Colours, všechna chvála už byla řečena, takže bych jen dodala, že těch zajímavých míst bylo pochopitelně více. Seun Kuti & Egypt 80, Micahel Nyman Band, LA-33, Mercury Rev, Stereo MC’s, Johnny Clegg, David Byrne, všichni tihle a ze všech nejvíce pak domácí Jarek Nohavica se postarali o to, aby se letošní ročník v celé jeho historii poprvé vyprodal v počtu pětadvaceti tisíců návštěvníků a stal se tak patrně nejoblíbenější českou hudební akcí vůbec.

Více informací včetně fotografií na www.colours.cz.

Beata B.