ROBERT GLASPER Experiment @ SONO Centrum, Brno

Robert Glasper – piano, Casey Benjamin – saxofon/vocoder, Derrick Hodge – kontrabas, baskytara, Mark Colenburg – bicí

Hudební obojživelníci jsou vždy hodni obdivu. Stejně přirozeně, jako Wynton Marsalis osciluje mezi světy klasiky a jazzu či Herbie Hancock mezi světy jazzu a pop-music, se americký pianista a skladatel Robert Glasper pohybuje mezi světy jazzu a hip hopu. Skutečně, není na světě tolik hudebníků, kteří dokážou obstát na vrcholné úrovni ve vícero žánrech. Vždyť každý z nich si žádá trochu jiný feeling, každý si nese vlastní hudební historii, zázemí a přístup vůbec. „Není to tak, že bych hrál jazz a sem tam si zahrál hip hop,“ říká Glasper, autor unikátních alb Double Booked a Black Radio, jež oba světy nenásilně propojují. „Jednoduše hraju oboje, a to průběžně a neustále. Pohybuju se skutečně uvnitř obou žánrů a jsou můj život. Mnozí hudebníci procházejí životem v etapách, třeba dlouho pracují v triovém obsazení a pak teprve sestavu změní. Moje cesta je hrát zároveň oboje.“

Robert Glasper už hezkou řádku let hledá nejrůznější formy vyjádření ve formátu klavírního tria, ovšem Double Booked a Black Radio (jež získalo Grammy za nejlepší R´n´B album) nabízejí i nezkreslený pohled na Glasperovo hiphopové alter ego s názvem Experiment ve společnosti saxofonisty a kouzelníka vocoderu Casey Benjamina a hvězd rapu a R´n´B.
Glasper si k sobě v průběhu času našel spoluhráče obdobně otevřené i naladěné a hlavně stylově nesvázané, ovšem zároveň hluboce informované o historii a současnosti obou žánrů. Bubeník Mark Colenburg, saxofonista Casey Benjamin i basista Derrick Hodge jsou doma jak v jazzu, tak hip hopu. „Najít tak organické žánrové propojení v jednom muzikantovi není jednoduché,“ vysvětluje Glasper, proč neexistuje větší množství hudebníků obojživelníků. „Jenom pár vyvolených hráčů je naprosto přesvědčivých ve všech žánrech. Skoro vždy posluchač cítí, že něco není úplně v pořádku, že třeba hrají super jazz, ale hip hop není úplně ono, nebo obráceně.“

Robert Glasper pochází z Texasu stejně jako další představitelé nové vlny talentů Kendrick Scott, Eric Harland, Jamire Williams či Mike Moreno. Glasper je ukázkovým příkladem eklektického hudebníka, z jehož znalosti tradice vyrůstá nový a jedinečný styl. V jeho hře najdeme kromě jiného prvky gospelu a hip hopu, inspirace Bradem Mehldauem i Herbiem Hancockem. Jako svůj první vzor občas uvádí svoji matku, bluesovou a gospelovou zpěvačku Kim Yvette Glasper. Ta jej místo do jeslí brala do kostela, kde nasál neopakovatelný feeling. Glasper je navíc technicky brilantní, ale nikdy nesklouzává k prvoplánovému zneužívání virtuozity, rytmus cítí dokonale a uvolněně, ale hlavně jej po pár tónech na téměř jakékoliv nahrávce neomylně odhalíte. To je sen snad každého jazzmana a Glasper ho žije už řadu let. Hned jeho debutové album Mood už napovědělo mnohé a následující alba Canvas a In My Element jen potvrdila Glasperovu jedinečnost a muzikálnost. Nejnovější desky už naplno otevírají dveře do prostoru mimo žánry a vpouštějí do Glasperovy hudby vlivy jeho souputníků ze světa hip hopu a R´n´B. Stejně dobře, jak si hudebně rozumí se špičkovými jazzmany Royem Hargrovem či Kennym Garrettem, komunikuje přirozeně i s hiphopery a hvězdami R´n´B.

Tvorba pianisty, skladatele a producenta Roberta Glaspera je zřejmě budoucností jazzu. Je příležitostí k otevření žánru novým vlivům a hlavně novým posluchačským okruhům, především z řad mladších. Současný jazz dává prostor jak tradicionalistům, tak inovátorům a to je na něm právě nádherné. Překotný stylový vývoj, jak jej známe z větší části minulého století, už jazz nezažije, ale urychlenou evoluci ještě bezpochyby snese. Jedním ze zásadních katalyzátorů současné evoluce je právě Robert Glasper.