Samba, Rio, Carnaval!

mejdan planety

Každý rok, sedm týdnů před Velikonocemi, se Brazílie zastaví. Je čas na karneval.

Oficiálně trvá čtyři dny, od soboty do úterý, ale někteří obyvatelé Rio de Janeira, tzv.cariocas, říkají, že karneval začal už s oslavou nového roku na pláži Copacabana. Nic důležitého se v zemi od té doby nerozhoduje, denní teploty se pohybují kolem čtyřicítky a atmosféra pomalu houstne. Téma rozhovorů se čím dál tím častěji stáčí ke karnevalu.

V Čechách se informace o jednom z největších mejdanů na zeměkouli každoročně smrsknou jen do několika obrázků ve zprávách,cariocas však však mluví o sambě jako o něčem co nosí ve svém srdci a co koluje v jejich žilách, karneval je pak pravidelným vyvrcholením jejich života.
První karneval s maskami se konal v roce 1840 v hotelu Itália, k tanci vyhrávali waltz a polku. Chudí obyvatelé si nemohli dovolit účast na těchto akcích a slavili karneval v ulicích za zvuků afrických bubnů. Afro-brazilský vliv na karneval vzrostl po roce 1870 s úpadkem kávových plantáží na severu země ve státě Bahia. Spousta otroků a bývalých otroků se vydala do Ria hledat práci. Usazovali se ve středu města kolem Praça Onze (Náměstí Jedenáct) a přivezli sebou africkéa afro-brazilské batucády (bubenické improvizace). Ve volném čase se shromažďovali na náměstí, kde hráli a tančili, nebo navštěvovali domy starých bahijských matriarchů, kde uctívali své bohy – orixás. Počátkem 20.století se právě zde zrodila
samba a první generace dnes v Brazílii legendárních hráčů a skladatelů jako Pixinguinha a Dongo. Karnevalům, především těm sálovým, však vládla marcha. Veselá, jednoduchá, téměř pochodová hudba se spoustou dechů a vtipnými texty, které často obsahovaly nějaký druh sociální kritiky.

V roce 1928 byla založena první Escola de Samba (škola samby) jménem Deixa Falar (Nechte je mluvit). Byla spíše klubem, zasvěceným hudební tvorbě a předváděním na karnevalu. V té době však policie stále rozháněla blocos (karnevalové skupiny) tvořené černochy a mulaty při oslavách v centru, stejně jako další manifestace afro-brazilské kultury. Deixa falar se po několika letech rozpadla, ale přišly další. V roce 1929 členové různých blocos založili dnes nejstarší a nejvíce tradiční školu Estaçao Primeira de Mangueira (dále jen Mangueira) a v roce 1935 Paulo da Portela založil školu Portela, která byla po desítky let nejvíce inovativní. Ve stejném roce byly školy samby oficiálně uznány a jejich prezentace během karnevalu se přesunula z Praça Onze do širokých ulic v centru. Třicátá léta byla zlatou érou samby, příchod rozhlasu proslavil jména jako zpěvačku Carmena Miranda, nebo skladatele Ary Barroso. Jeho skladba Aquarela do Brasil, ve světě známá jen jako Brasil,byla nahrána v desítkách verzí (můžete ji znát jako ústřední melodii filmu Brazil z roku 1985 režiséra Terryho Gilliama, ovšem poprvé ji použil už Walt Disney do svého filmu Saludos Amigos v roce 1942). Nová generace umělců tvořila melodičtější sambu se sofistikovanějšími texty, která kladla více důrazu na harmonii, než na rytmus. Získala si nové posluchače ze střední vrstvy a později byla označena jako samba-cançao. Centrum Rio de Janeira v této době procházelo velkými změnami. Stovky domů byly zbořeny, aby uvolnili místo novým ulicím a bulvárům. Pro chudé černochy, kteří právě zde stvořili sambu, se náhle stala tato oblast příliš drahou a museli se stěhovat. Většina se přesunula na kopce (morros), které obklopují město.

V 50.letech byla populární samba-cançao zaplavena vlivy foxtrotu, boleros a cha-cha-cha, hudební kvalita upadala a někteří mladí hudebníci, především ze střední vrstvy, provedli svou vlastní revoluci v podobě tiché a intimní samba-bossa novy. Ovšem nahoře na kopcích v tzv.favelas byla stále číslo jedna hlasitá samba, nazývaná také samba de morro. Koncem 50.let byla samba de morro příliš silným kulturním hnutím, aby zůstala jen v ghettech Ria. Rozšířila se do celého města a později zaplavila celou zemi. Ze škol samby se staly velké instituce, které daly sambě de morro větší rytmickou sílu a předváděli jí v grandiósnější podobě s tisícovkami zpěváků a tanečníků a stovkami bubeníků a perkusionistů. Od 60.let je samba de morro pevně spojená s karnevalem a marcha nadobro odsunuta na druhou kolej.
Příprava na karneval probíhá ve škole samby téměř po celý rok. Nejdříve ze všeho je třeba vybrat téma, tzv.enredo. Může být politické, historické, nebo tribute konkrétní osobě. Enredo vybírá carnavalesco, něco jako art director, který je zodpovědný za vizuální obraz školy. Když je enredo schváleno vedením školy, carnavalesco podrobně rozepíše, jaké poselství chce vizuálně předat. Kolem června je tento rozpis předán skladatelům školy, kteří na dané téma složí sambu.

Taková samba se nazývá samba-enredo. Vedení školy vybere nejlepší samby a zhruba v září se začíná zkoušet. Muzikanti hrají staré i nové samby a reakce členů školy jsou klíčové pro výběr samby-enredo pro předvádění na karnevalu. Rozhoduje se obvykle poslední říjnovou noc. Skladatelé organizují skupiny fandů, kteří tančí a hlasitě zpívají právě jejich sambu. Soutěžící samby jsou hrány za sebou a na konci noci prezident školy oznámí vítězný song. Výsledek není vždy vítán a mohou se strhnout boje. Napětí je pochopitelné, dobrá samba-enredo je zásadní pro předvedení na karnevalu a přináší peníze skladateli. Každý rok před karnevalem nahrají školy ze skupiny A své samba-enredos na album, kterého se prodá více jak milión kusů. Skupina A zahrnuje šestnáct nejlepších škol samby, které se každoročně předvádí na Passarela do Samba. Tato 700 metrů dlouhá ‘Cesta Samby’ byla postavena v roce 1984 a cariocas ji nazývají Sambódromo. Je lemována betonovými tribunami, které pojmou 90 000 lidí. Každý rok dvě poslední školy samby ze skupiny A spadnou do kupiny B a dvě nejlepší školy ze skupiny B postoupí do skupiny A. Hodnotí se hudba, téma, kostýmy a spousta dalších kritérií. Oficiálně jsou v Riu registrovány desítky škol, z toho většina se nachází ve favelas. Pro chudé obyvatele je jejich škola jejich pýchou
a často také centrem komunity, ve které se nacházejí. Školy často fungují jako sociální a rekreační klub, sponzorují školky, poskytují lékařskou pomoc a další služby. Příjmy školy pochází z nahrávek, veřejných zkoušek a vystoupeních posvětě. Sponzorují je také bohatí členové, často zapletení do obchodu se zbraněmi, drogami a ilegální loterie. Kostým si musí všichni členové od školy koupit, výjde zhruba na 500-600 Reálů (cca 5000-6000 Kč) a často ho po malých částkách splácí celý rok. Devadesátiminutový klimax na karnevalu je pak jejich absolutní realizací, na kterou se těší celý rok.

Ten den se každý cítí jako král.
Poslední tři roky se vítěznou školou stala Beija-Flor z Nilópolis, vzdáleného předměstí Ria. Byla založena v roce 1948, barvy jejich vlajky jsou bílá a modrá. Jméno získala po matce zakladatele Miltona de Oliveira. V roce 1953 byla pozvána doskupiny B a probojovala se do skupiny A, kde se udržela do roku 1963. Do první skupiny se znovu probojovala v roce 1974 a drží se tam velmi úspěšně dodnes. Její enredo pro rok 2006 je Poços de Caldas, místo v Brazílii známé díky svým vodám. Školu Beija-Flor dnes vlastní Anízio. Během vojenské diktatury (1964-1985) bojoval proti odpůrcům režimu, poté se zapojil
do organizovaného zločinu, obchodu s drogami a ilegální loterie zvané Jogo do Bicho, neboli Zvířecí hry. Tyto informace na stránkách www.beija-flor.com.br sice nenajdete, ale doporučuji si prohlédnout galerii kostýmů, tzv.fantasias.

Vše podstatné o brazilské hudbě najdete v knize The Brazilian Sound, ze které jsem čerpal i pro tento článek.

Martin Mikuláš

ilustrační foto : beija-flor.com.br

zajímavé odkazy : www.tudodesamba.com.br
                                 www.oglobo.com