J.A.R.

Armáda špásu

Po čtyřech letech se konečně objevilo nové, v pořadí již šesté (nepočítáme-li „Ťo ti ťo – Jemixes“), studiové album Jednotky Akademického Rapu. Podívejme se, jaká „Armáda Špásu“ vlastně je.

Na začátku se pokusím o malou prognózu. Myslím, že tato deska bude mít velký ohlas, bude se o ní hodně mluvit. Docela živě si dovedu představit ostré diskuze ve fóru na JAŘím webu www.rap.cz. Určitě se vytvoří dvě skupiny fanoušků. Jedněm, spíše těm služebně mladším ctitelům JARů se bude více líbit začátek a konec Armády Špásu a těm druhým, kteří se stali fanoušky těsně po sametové revoluci zase hlavně prostředek. Nynější tvorba hodně připomíná skladby z počátku existence J.A.R. (hlavně díky většímu prostoru kytar, ale i textovými vložkami Michaela V.), ale v profesionálnějším, současnějším hávu. Oba tábory fanoušků by mohla spojit píseň „Potomek Prahy“, ve které se snoubí kytarové riffy s funkujícími bicími a hlavně dechovými nástroji.

J.A.R. vždy měli velký cit pro zvolení písně, která se stane otvírákem celé desky. Nejinak je tomu i v tomto případě. Tuto funkci přijala minimalisticky znějící „Začni za tmy“, která skvěle naladí na jednoznačně největší hit a největší pecku „Superpéro“, která už zazněla i v několika rádiích a byla podrobena malé cenzuře textu vybízejícího k vytváření nových generací naší vymírající populace. Pak už se ke slovu hlásí rockověji znějící „Dělnická 69“, Čechy kritizující „Nevidomý národ“ a chytlavá a velmi vtipná „Jak ti je“. Kdoví proč se JAŘi vydali touto cestou. Možná je to větším vlivem Mirka Chyšky, který právem určitě získal skladatelské sebevědomí nebo možná je to taky úplně z jiného důvodu. Mně osobně tyto písně na první poslech nedostaly tak jako zbytek desky. Je to škoda, protože texty mají výborné. Na můj vkus zde zní kytara příliš rockově, skoro až tak, že vybízí „máničky“ k charakteristickému máchaní hlavou. V první polovině desky je ještě pohodová „Made In Love“, které by se slušelo udělat i nějaký remix pro klubovou taneční scénu.

Poslední třetina je už zase funková. Nachází se zde první singl „Doufám“, tajný klenot alba „Léky“, ze kterého by se při dalším poslouchání mohlo vyklubat velmi příjemné překvapení a další pohodovka „Divoký tempa“, kde Dan Bárta zpívá „chci mít právo zpívat / každý pátek na halfplayback v lázních“. Revoluční den vzniku kapely přiměl JARy i k velmi trefnému textu „Tvrďák socialistickej“ namířenému proti určitému typu lidí.

Po textové stránce jsou J.A.R. opět dokonalí, řekl bych, že se dokonce posunuli ještě dál, hlavně díky stylu Oty Klempíře, který nás inteligentně nutí přemýšlet a hledat smysly. Zároveň jsou ale opět odlehčovány Michaelovými texty, což je pro J.A.R. hodně dobře. Průpovídky typu „Piky piky na babu mám papíry na hlavu“ mi na posledních dvou deskách dost chyběli.

Armáda špásu je kvalitní deska, na které si každý, kdo má JARy rád něco najde, ale pozor už to není takový nerváček. A nějaký ten špás na závěr: domácí úkol pro všechny: na co asi odkazují ty javorové lístečky, které jsou tak různě rozesety po celém černobílém bookletu od Lely Geislerové?

Daniel Maršalík